KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Systém komunitou podporovaného zemědělství vychází z vůle spotřebitelů podpořit konkrétního hospodáře v jeho práci. V zásadě se jedná o partnerství mezi sedlákem a spotřebitelem, kteří sdílejí rizika (neúrodu) ale i přínosy (nadúrodu) hospodaření. Obě strany tak vyjadřují vzájemný závazek. Ze strany spotřebitelů platit za potraviny spravedlivou cenu a odebírat veškerou produkci farmy a ze strany hospodáře produkovat zdravé, čerstvé a ideálně bio potraviny. Spotřebitelé hospodářům zajišťují spravedlivou cenu za jejich produkty, často placenou s předstihem na celou sezónu, která jim a jejich rodině zajistí důstojné živobytí.

Komunitou podporované zemědělství je:
  • Nový přístup pro zemědělce.
  • Nová možnost nákupu potravin pro spotřebitele.
  • Skutečné propojení zemědělců a lidí ve městech.

Zemědělec a komunita jeho místních podporovatelů jsou rovnocennými partnery. Uzavírají smlouvu, ve které se zavazují produkovat (zemědělec) a odebírat (odběratelé) domluvenou produkci, sdílejí rizika neúrody a živelných pohrom. Odběratelé obvykle platí za produkci předem, za co pak celou sezónu dostávají bedýnky potravin. Toto provázání vytváří lokální produkci i lokální spotřebu a aktivně přispívá k trvale udržitelně produkci potravin.

Systém se rozvíjí po celém světě: v Japonsku, Spojených státech, Velké Británii a Francii, ale také ve východní Evropě v Bulharsku, Rumunsku, Polsku.

Historie

 První spotřebitelské skupiny začaly vznikat v Japonsku v šedesátých letech po problémech s kontaminací potravin průmyslovými látkami. Řada spotřebitelů tak začala uzavírat první dohody s místními drobnými hospodáři, aby si zajistila dodávku zdravých potravin. Tyto dohody se v Japonsku nazývají „Teikei”. Jednalo se o systémy místních partnerství společné odpovědnosti spotřebitelů a producentů, které jsou charakterizovány vzájemným závazkem dodávat (sedláci) a odebírat (spotřebitelé) potraviny produkované během sezóny. Základem systému je skutečnost, že spotřebitelé předem místnímu producentovi zaplatí, aby následně každý týden dostávali koš s potravinami podle potřeb své rodiny a možností úrody v daném období.

Cena tohoto „předplatného” je stanovena tak, aby producentovi zajistila mírný zisk. Cena je běžně nižší než cena tržní, neboť odpadávají náklady na prostředníky, balení, ztráty či marketing. Producenti se na oplátku zavazují dodávat čerstvé a kvalitní produkty (vyprodukované bez použití chemických látek s výhledem na přechod producenta do systému ekologického zemědělství – ne však nezbytně).

Po Japonsku se tento systém rozšířil do celého světa: do Severní Ameriky (v USA a Kanadě se tyto systémy nazývají CSA) a některých zemí západní Evropy (ve Francii AMAP, v Portugalsku Reciproco). V České republice jsou tyto systémy příliš nové a žádné souhrnné označení si nevysloužily, často užívaný název „bedýnky“ nepostihuje celou šíři problematiky (viz článek o bedýnkách na bedynky.cz).

Praxe

Systémy KPZ nestojí pouze na prodeji a nákupu, ale jsou založeny na vztahu vzájemné podpory mezi drobným hospodářem a těmi, kteří konzumují jím vyprodukované potraviny. Jedná se partnerství mezi zemědělcem a spotřebitelem, kde obě strany sdílejí rizika a přínosy zemědělské produkce.

To znamená, že spotřebitelé přejímají část rizika, které farmář z povahy zemědělské produkce nese (neúroda, živelná katastrofa, atd.) a to především z toho důvodu, aby pomohli udržet lokální malé producenty potravin bez chemie, aby tito např. z důvodů nízkých výkupních cen zemědělských surovin nezanikali a neprodávali svá hospodářství velkým zemědělským korporacím.

Samozřejmě, že nejde o čirý altruismus, cílem spotřebitelů je, aby se udrželi farmáři, kteří jim budou dodávat ekologické produkty za rozumné ceny. Například farmáři sdružení do francouzského systému AMAP jsou schopni prodávat své produkty za ceny potravin v supermarketech, ovšem za daleko vyšší kvalitu a jistotu původu potraviny.

Ale mezi jinými je také motivem spotřebitelů podpořit drobné farmy, které udržují tradiční ráz krajiny, její rozmanitost, spojují místní komunity a udržují jejich život a svébytnost.

A samozřejmě jde také o znovuobjevení vztahu mezi půdou a konzumovanými potravinami a obnovení tradice drobného hospodaření s důrazem na spotřebu potravin v místě jejich produkce.

Je to jediná možnost jak:

  • se vymanit ze závislosti na supermarketech a velkých distribučních řetězcích;
  • se bránit globálnímu trhu a výkyvům cen;
  • podporovat místní produkci a zemědělskou činnost v okolí měst.

Odkazy

Zdroj: biospotrebitel.cz